Den 15
devátý den pochodu - Versalir - řeka Kaldakvísl (15.7.2007)
Chrápu až do 10 hodin, že mě potupně budí slunce a horko ve stanu. 12 hodin v kuse, jsem ještě nedal. Počasí je výtečný, je tak teplo, že lezu ven jen tak ve slipech a koupu se v řece. Snídám fazole v tomatě s chlebem a doplňuju tekutiny. Tělo skoro nebolí, jen trochu achilovky, ale daří se mi je rozhýbat. Přichází na mě sraní, jediný schovaný místo je pod mostem. Hodně pomalu balím a vyrážím až skoro v jednu hodinu odpoledne.
Asi tak dvacet kilometrů za Versalirem je ledovec, vypadá to jako kousek
A jde se mi zase dobře. Jdu hlavně pomalu, zjistil jsem, že achilovky bolí od rychlé chůze. Nikam nespěchám, dávám si po hodice vždycky pauzu, poctivě piju vždycky skoro litr vody, po dvou hodinách jím snickers a hlavně se v přestávkách snažím ulevit maximálně nohám, tím, že si sedám na nějakej šurt a sundavám si boty, aby chodidla nebyla ve vlhku. A ono to funguje a cítím se výborně. Odpoledne se dělá fakticky horko, slunce praží na hlavu, vzduch se tetelí nad horizontem jako na správný poušti, což bych na Islandu nečekal. Oči jsou dobrý a jediný co mi trápí jsou mouchy, ale nejsou tak dotěrný, jako před pár dny.
Poušť pořád ne a ne skončit, a vůbec nevím, kde se tu vzaly takový šutráky
Auta dneska práší fakt úplně extrémně a konečně potkávám taky nějaký sportovce. První dva cyklisti! Ale pěší turista furt žádnej. Míjím rozcestí, kde se F26 spojuje s cestou Sprengisandurvegur, po níž jsem měl jít. Bohužel tu nejsou kilometry, tak jen čtu informační tabuli o hydroelektrárnách, k nimž se blížím. Odpoledne už ale můžu s klidem prohlásit, že mám za sebou 200 kilometrů.
Odpoledne se zatahuje a slunce dělá na poušti krásnou hru světla
Kolem 17h se začínají stahovat od jihu mraky, v dálce vidím sopku Heklu, je majestátní a mám z ní radost, nepřijde mi to už do cíle tak daleko. Docházím k řece Kaldakvísl, je přes ní další most, ale taky rokle! Takže mám po vodě, na níž jsem se spoléhal. U sebe skoro nic, řeka co byla ráno u farmy měla vést ještě přes F26 jednou, ale záhadně se ztratila a k další řece to je asi 8 kilometrů. Tedy kdoví jestli. Stahují se mraky, vítr začíná sílit, radši stanuju opět schovanej za silničním náspem u mostu, asi 5-7 metrů od kraje rokle. Někdo už tady stanoval, soudím podle roložení kamenů. Dnes žádná travička, jen hnusná hrbolatá hlína, ale furt lepší než na poušti.
Přes řeku Kaldakvísl je další most. A pod ním bohužel hluboká rokle.
Poprvé řeším problém s vodou somrováním, stojím u silnice a čekám na jeep. Přijíždí po chvilce dva. V jednom je nějaká píča, co prej nemá a z druhého vyžebrávám aspoň půllitrovku. Na polívku a čaj s rumem a pití do rána to s tím co mi zbylo stačí. A navím mám teď ještě jednu petku, tak můžu nést až 3 litry vody. Neměl jsem holt dávat vak na vodu mezi nepotřebný věci...
Přestože jsem za náspem, pěkně to tu fičí. Na kraji rokle jsem ještě nikdy nespal.
Večeřím čočkovou polévku, skoro jí nemůžu sníst. Fyzicky se až na žízeň cítím výborně, dnes pohodovejch 17km, odhaduju, že mám v nohách celkem 210km. Zítra mě čeká dlouhej pochod k Sigaldě a pak ž jen den do Landmannalaugaru, krátí se to.