Den 14
osmý den pochodu - Kistualda - Versalir (14.7.2007)
Hrozně divně spím, pořád se budím. V půl čtvrtý musím na hajzl, počasí ujde, už není tak hrozný. Vstávám v 7:30, stan vydržel. Všechno je od písku a prachu, ale aspoň suchý. Snídám chleba se salámem a balím. Nejhorší je opět stan, ve větru a na písku je to lahůdka. V říčce nabírám 2 litry vody, mělo by to stačit a vyrážím. Jde se zase dobře, start v 9:15, první pauza za hodinu a půl a pak po hodinách. S vodou to tu bude opět bída. Podle mapy jsem zase čekal řeky a místo toho jen slabý potůčky, ale aspoň nějakou vodu do flašky dají. Od rána je na F26 dost hustej provoz, auto je každých 15 minut. Počasí je tak akorát. Vítr mi nevadí, obloha polojasná a je krásně vidět na okolí. Takže se kochám zelenou krajinou s jezery v údolí napravo ode mě, kudy jsem chtěl jít a namísto toho šlapu jak magor po náhorní planině v poušti.
Dnes mám bezva výhled na ledovec Hofsjökull z jižní strany a na jezero Kvíslavatn v údolí
Okolo 15 hodiny brodím řeku Svedjá, docela širokej brod, ale po kolena a ledová voda výborně osvěžuje nohy. Za brodem dávám pauzu, jedno auto mě chce převést, tak vysvětluju, že to mám už za sebou a sám. Za brodem vede řeka do kopce, začínám být unavenej, nahoře je ale super výhed na okolí a když lezu dolů mám i výhled na docela schované jezero Thverulduvatn.
Islanďanům asi zbyla dopravní značka, tak jí šoupli sem do pouště, aspoň je to trochu oživení
Kolem 16 hodiny mám krizi, soukám do sebe snickers, vůbec nemám hlad. Od jedné paní dostávám z auta malou tyčinku Mars, dobrá je. A z projíždějícího busu mi nabídli čokoládu. Lidi jsou tu milí, zastavují mi, jestli jsem ok, fandí mi vztyčenými palci, každý mě zdraví. Jen ten prach od aut mě sere. Když se blíží vůz, je to vidět na kilometry daleko a odpoledne mi vlétl prach do oka, pod kontaktní čočku. Hrozně to řeže, potřeboval bych si čočku vyměnit, ale v tom větru to není reálný, musím to nějak přežít i s krvavým okem. V 18h, po devíti hodinách chůze toho mám plný brejle. Začínám cítit křeče do stehen a protože nikde nevidím odbočku, se zkratkou a pěkný místo na spaní, volím postup dál po F26 s tím že skončím na Versaliru.
A další z kuriózních značek, tohle v Čechách nenajdete... A první most po 200 kilometrech.
Versalir, jak mi řekl správce, býval turistická chata, ale teď je opuštěnej. Říkám si, že když tak přespím v chatě, nebo aspoň v jejím stínu postavím stan, chráněnej před větrem. Jenže jak se k Versaliru blížím, zjišťuju, že opuštěnej vůbec není, ale je tam farma. U řeky Grjótakvísl je navíc dřevený most! První po nějakých 150km! Hned za ním je krásný místo na kemp. Travička, schovanej jsem za silničním náspem, u vody. Optimální. Ani mi nevadí, že stavím stan na vyschlých ovčích hovnech. U řeky je nějaký rybář a zkouší štěstí, po chvilce k němu jde nějaký maník, určitě místní farmář. Jdu se ho slušně zeptat, jestli tu můžu stanovat. Moc neumí anglicky, ale že prej ok.
Versalir, dříve turistická chata, nyní osamělá farma s nejbližším dalším obydlím na 70km daleko.
Stavím tedy svůj příbytek a farmář přichází ke mně. Prý, že jestli chci, můžu spát u nich na farmě. Jsem v docela zbědovaným stavu, smrdí mi nohy a už se mi nechce zase všechno pracně balit, tak s úsměvem odmítám, ale nabídka to byla milá. Je docela krásnej večer. Piju dva litry vody, večeřím výborný těstoviny od Knorru, vařím si čaj s rumem a vychutnávám si harðfiskur, sušenou rybu, co má ohromně proteinů.
Závětří pod mostem, tráva, řeka Grjótakvísl, co víc si přát pro nocleh
Celý tělo mě po dnešku bolí, díky dehydrataci se do mě dávají křeče do lýtek, stehen a dokonce i břicha, že mám strach se hnout. Záda mám zvalchovaný, jako kdybych cvičil celej den ve fitku, chodidla celý opuchlý, opruzeniny na prdeli. Aspoň, že oko se po vyndání čočky dalo do kupy a neřeže to. Dnes to bylo určitě přes třicet kiláků, co dál, to rozhodne ráno. Říkám si, že to takhle nemůžu přehánět, radši půjdu menší štreky, pomalu a víc dní, než to hrnout za každou cenu. Mažu se brufenovou mastí a rybilkou. No a jestli to zítra nepůjde, zůstanu tady na farmě a budu mít klid.