Den 10
Reykjahlíð, Mývatn a Dimmuborgir (10.7.2007)
Vstávám kolem 7h, venku je pod mrakem, dávám si rum a za chvíli vyleze slunce. Nohy bolí, chodím jak naprcanej tučňák, sotva dolezu 30m na umývárku. No a okukuju kemp, co je tu za zázemí, co bych tak mohl využít. Snídám polovinu gulášovky, po osmi dnech si meju hlavu a dávám si teplou sprchu. Neuvěřitelný blaho. Využívám slunce, čistím a přepírám tepláky, triko a šestidenní ponožky. Trochu dobíjím mobil na umývárce, kde je elektrika a razím obhlídnout to velkoměsto tady.
Městečko Reykjahlíð tvoří jen pár domů, kostel, dva hotely, kemp a sámoška s benzínkou
Skoro nic tu fakt není, fotím z nudy jezero, lávová pole, kostelík pro Jardu Pajera, hotel a mlsně koukám na supermarket, jak tu říkají sámošce. Jdu na nákup a po deseti dnech instantního žrádla není divu, že mě přepadá vlna obžerství. Beru párky, chipsy, acidofilní mléko, pomeranč, chleba, salát s majonézou a další píčoviny celkem za 3800 ISK. Bejt tu Max, tak mě za to zabije. Kolem poledne je v kempu prázdno, všichni turisti vyrazili na výlety, odjeli a čeká se na nové, tak mám i místečko venku na lavičce a dělám si rozkroj na sluníčku. Obvolávám z nudy lidi, až narazím na Jirku Šplíchala, kterej mě jebe jak malýho kluka, co že dělám v kempu, že mám makat, nalomená tyčka od stanu no problem a ať se okamžitě vrátím do pustiny. Řekl bych, že tenhle telefonát mě zdravě nabudil do dalšího výkonu a v příštích dnech jsem se i začal na masochismus na poušti těšit.
Typický malý islandský kostel, fotka pro potěšení památkáře Jardy Pajera
Platím za kemp na další noc 700ISK a abych se nenudil, udělám si malej výlet na Dimmuborgir. Místo autobusu přijíždí dodávka. Za volantem sedí vychrtlá dlouhovlasá žena v letech, takovej ten pravej vikingskej typ. Jedu na Dimmuborgir sám, tak mě veze se slevou bez lístku za 500ISK a ještě mě vyzvedne, až pojede zpátky.
Jezero Mývatn leží v tektonicky velmi aktivní krajině, všude kolem jsou lávová pole
Dimmuborgir je skvělý, ani jsem to nečekal. Od parkoviště je nádhernej výhled na jezero Mývatn, okolní sopky a jak je jasno, tak i na ledovce někde v dáli. A navíc i pohled na samotné lávové útvary tvořící Dimmuborgir. Vstup do areálu tvoří kovová brána a kdyby byl místo nápisu Dimmuborgir 1942 nápis Arbeit macht frei, připadal bych si jako u vstupu do koncentráku. Lávový útvary jsou neuvěřitelně velký, z fotek bych čekal tak dva tři metry, ale spíš si připadám jako někde mezí 20m vysokými skalami. Říká se, že to nejsou lávové útvary, ale zkamenělý trollové. No některý mají fakt hodně podobnej tvar. Tohle místo má super atmosféru, jak se mi sem moc nechtělo, tak toho rozhodně nelituju. Do kapsy si dávám šutr, kterej po mě chtěl přivézt pan Vaník, zatím jediná věc co vezu domů.
Dimmuborgir je rozsáhlé pole lávových útvarů vysokých i dvacet metrů, jsou to prý zkamenělí trollové
Vikingská žena s dodávkou má přijet až za dvacet minut, dávám si rozežraně svačinku, chleba se sýrem je výbornej, popíjím k tomu sprite a pokuřuju Marlbora, který jsem zapomněl odpoledne koupit a musel jsem market ve městečku navštívit ještě jednou. Dodávka přijíždí v 17:20, tentokrát jedu ještě s nějakým maníkem. Nejede přímo do města, ale ještě míříme ke kráteru Hverfjall. Super, dva výlety za odpoledne. Řidička je výtečná vypravěčka. Přestože má divnej zjev, hodně toho ví a pořád z ní leze něco zajímavýho. Dřív dělala průvodkyni v nějakým národním parku.
Výhled na Mývatn. V pozadí hory s ledovci a mlha valící se večer do údolí
Hverfjall je fakticky velkej kráter a byl vysoptěnej před 2500 lety za pouhých 10 dní. Škoda, že tu teď není taková erupce, to by bylo divadlo. O kousek dál máme výhled na žlutý hory, kde se prý těží síra. Bavíme se i o vikingské mytologii a ta řidička se mě podivně ptá, jestli mě na Dimmuborgir nezajali trollové. Zjevně ne. Tahle její cesta je dnes poslední v šichtě, tak si radostně výská jako malý dítě.
Ohromný kráter Hverfjall byl vyvržen ze země za pouhých deset dnů
V kempu beru prádlo z věšáku a jdu na chvíli spát. Budím se po 19h a mířím do kuchyňky, že si něco udělám na pánvi. Jenže v kuchyni je nasranej kdo? No přece zasraný žábožrouti. Jedna rodinka a vaří najednou na třech pánvích! Zmrdi nenažraný, nenávidím je! Místo pečenejch jsou párky vařený, jsem úplně přežranej, že jeden a půl buřta musím vyhodit a jen tak tak do sebe nasoukám pomeranč. U umývárek potkávám nějakej českej zájezd. Chvilku kecám s delegátem, je úplně šokovanej z mého pobytu ve vnitrozemí. Chci si dobít mobil, ale všechny zásuvky jsou plný jiných mobilů. Určitě francouzských. S nadávkama na nejzkurvenější národ světa jdu spát ve 22h.