Den 7
Pátý den pochodu, z Laugafellu přes poušť Sprengisandur (7.7.2007)
Noc v chajdě je o moc pohodlnější než ve stanu, navíc mám celou chatu pro sebe, ostatních pár turistů spí ve stanech nebo v autech. Vstávám kolem 7h, ale polehávám do 8:30, Když je tu záchod, jdu se vysrat, mám dvoudenní periodu. Pěkně to tam hřeje. Snídám půlku bramboračky a fotím. Tělo je zotavené a v pohodě, jen se nelepší ten ohromnej puchejř na levým malíčku. V 10:20 vyrážím směrem na Nýidalur. Asi po kilometru mě čeká brod přes řeku Laugakvísl. Musím už do kecek, voda je po kolena a je to příjemný osvěžení až na hejno dotěrných much, který se na mě nalepily a jako natruc nefouká vítr, tak mě pěkně serou.
Kolem potůčků z tajícího sněhu je aspoň trochu mechu a kytek, jinak tu nic neroste
Počasí oproti včerejšku docela ujde, polojasno, občas vykoukne i slunce. Vítr je, ale není tak silnej jako včera. Krajina se změnila v opravdovou poušť. Je ale trošku živější než včera. Občas vidím chomáče trávy, mechy a u řek i nějaký kytky. Mám krásnej výhled na ledovec Hofsjökull, ke kterýmu se od včerejška přibližuju.
Cesta vede kolem třetího největšího ledovce na Islandu Hofsjökull a pořád mám hezkej výhled
Jdu 50 minut + 10 minut pauza, docela v pohodě, během dne dávám dvě svačinky v podobě snickers a poloviny čokolády Milka. Po poledni se dostávám na absolutní poušť. Duny z černého písku, život úplně vymizel, nikde nic, jen já a poušť. Vítr občas foukne písek do obličeje. Orientovat se vůbec nedá nebo jen s obtížemi podle hor a to je dost nepřesný (nemám GPS a kompas na hodinkách žádná sláva). Odhaduju vzdálenosti, ale buď špatně nebo islandský mapy kecaj. Kolem 16h už nemám skoro žádnou vodu, nikde ani potůček, začínám mít obavy.
Totální poušť, zmizela veškerá voda a místo kamenů je tu jen černej písek, co mi fouká vítr do obličeje
Napravo od cesty je pár set metrů daleko jezero. Jdu k němu a když už jsem u břehu, začínám se propadat do písku a bláta, docela hluboko. Radši odtud rychle pryč. Když už si myslím, že jsem daleko za řekou Bergvatnkvísl, která stejně jako několik řek z mapy prostě chyběla a že každou chvíli dojdu na rozcestí s F26, řeka Bergvatnkvísl se zázračně objevuje. Musím k tomu všemu ještě brodit zatím největší brod. Vody je už nad kolena, brodím ve slipech a voda pěkně mrazí. Chtěl jsem dnes dojít na to rozcestí, ale mám obavu o to, kde bude další voda, tak končím dneska tady. Řeka tu vytvořila i trošku kaňon, tak mě kryje před větrem, tedy aspoň trochu. Stavím stan na černém písku, kolíky blbě drží, radši zatěžuju stan kameny, kdo ví co sem může dorazit za počasí v noci.
Už desítky kilometrů jdu měsíční krajinou Sprengisandur a začíná mi z toho hrabat
Za celý den mě míjely pouze 3 jeepy, jinak nic. Zatím nejopuštěnější den. Čtvrtý jeep jede teď ke mě. Je to vůz ICE-SAR - Search and rescue, islandských záchranářů. Skoro ke mně běží a chtějí mě zachraňovat. Jejich dedukce byla, že nevidí auto ani motorku, tak potřebuju pomoc a vůbec nevěří, že tu může někdo být pěšky. Nabízím jim čaj s rumem. Radši mi dávají prospekt o své službě, aspoň mám co na čtení. Když je ujišťuju, že je vše opravdu ok, tak mizí.
Záchrana! Řeka Bergvatnkvísl mi po přebrodění poskytla vodu a závětří pro postavení stanu
Večeřím gulášovku a dopíjím se. Vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo dojít na rozcestí, musím jít zítra navíc 7km, začínám nedůvěřovat islandským mapám, protože dost potoků a řek chybí. Podle mapy to dnes bylo 21km, ale cesta se dost klikatila, tak možná i víc. Pod mrakem se mi objevil i druhý ledovec Tungnafjallajökull a zase jsem nepotkat ani pěšího turistu, ani cyklistu. Jo a rozhodl jsem se jít do Nýidaluru. V nohách mám 108km.