Den 4
Druhý den pochodu, údolí Eyjafjördur (4.7.2007)
Probouzím se v noci kolem 1:30, přes údolí se valí mraky, doufám, že nebude pršet a jdu ještě spát. Vstávám něco kolem sedmé hodiny, jsem línej něco vařit tak snídám jen čokoládu a sušený maso. Po včerejší zkušenosti s vodou nabírám hodně i do vaku (je na 2 litry). Voda v říčce je ukrutně ledová, tak jen čistím zuby a na mytí kašlu. Propichuju puchýře, mám čtyři kusy a na levou nohu, která bolí víc lepím dvě náplasti. Chůze docela jde, čekal jsem to horší. Je pod mrakem, vítr ustal, aspoň nemám žízeň jako včera a hlavně nejsem spálenej od slunce. Cesta vede pořád po blbým asfaltu a furt kolem řeky, relativně po rovině, provoz na silnice je zase o dost slabší a i osídlení řídne, sem tam nějaká farmářská usedlost i hotýlky už zmizely. Kolem poledního konečně končí asfalt a začíná zpevněná silnice se šotolinou. Hned se jde líp, netrpí tolik nohy, ale stejně odpočívám každou chvíli a mám toho docela dost. Nasazuju větrovku, protože jsem propocenej jako prase. Bohužel jdou na červenou barvu malý mušky a dva kusy mi končí mezi zubama. Na jedný farmě jsem dokonce na barvu bundy přivábil i krávy.
Roztroušené farmy jsou jediným lidským ubydlím v údolí, ani vesnice tu není
Pořád míjím ta místa k rybaření, cedule jsou značené čísly, hezky po pořádku od jedničky. Spal jsem u čísla devět a poslední co dnes vidím má pořadí 32. Tlačí mě ukrutně batoh, díky dvěma litrům vody mám 28kg na zádech a ty posraný dvě kila jsou fakt hodně znát. Zítra je neberu. Po poledním taky doplňuju vodu. Protože furt nic není, lezu ze zoufalství do nějaký strouhy a pak zjišťuju, že padesát metrů ode mě je potok. Mapa zkurvená. Během chůze mi praskl ohromnej puchýř na malíčku, úplně cítím, jak mi něco v botě zmizelo, ostatní puchejře jsou v pohodě, horší je, že mě bolí kolena a levý stehno. Radši víc piju, abych nešel do křečí. Do vody si dávám rozpustné tablety s vitamínem C a minerály, dnes jsem sdělal 4 kusy. Jo a na svačinu byly dva kusy snickers.
Mám za sebou prvních 29km, Laugafell je jen horská bouda a stejně tam rozcestník ukazuje
Cesta vůbec podle mapy neutíká, asi dávám moc přestávek, tak se kolem 14h hecuju a jdu hodinu bez pauzy a pak to samý ještě jednou. Hledám místo pro stan. Kolem 16h nacházím jedno u super potůčku s výhledem na řeku a nedaleké jezero. Jen stanuju asi tři metry od silnice, ale vůbec mi to nevadí. Stan stavím i docela rychle a navíc se umoudřilo počasí. V potůčku je voda zase ledová, ale tentokrát se meju komplet, i v rozkroku a i prdel a vůbec je mi jedno, že by mě mohli šmírovat. Ponořit si navíc nohy do tý ledárny, vykouřit přitom cigáro je úplný blaho a nožky jsou jako nový. Úplně přestaly bolet.
Stanování je tu super,fláknu stan kde chci, třeba tady u potůčku a silnice,kde skoro nic nejezdí
Vařím bramboračku a dávám jí s posledním chlebem, už nemám signál na mobilu a budu sám. Po dnešním pochodu se zlepšily puchýře, ale zase jsem se oprudil v rozkroku a mám rozedřenou svojí tlustou prdel. Mažu se rybilkou a ještě mažu znavená stehna brufenovou mastí. Vařím čaj s rumem a čumím do mapy. Zítra už půjdu do kopce.