Den 2
mířím busem na sever po trase Reykjavík-Akureyri (2.7.2007)
Hážu bágl na záda a razím do kempu v Reykjavíku. Od autobusáku je to skoro tři kilometry a jako natruc pěkně leje. Za čtvrt hodiny je nová mikina pěkně mokrá a najednou, z ničeho nic mi zastavuje autobus. Rozváží turisty po hotelích a řidič si mě všimnul a bere mě grátis do kempu. Holt nejsme v Čechách, u nás by mě maximálně ohodil vodou z louže. Kdy stavím stan, ustává déšť a vychází slunce, tady si tmy asi moc neužiju. Před první nocí ve stanu ještě večeřím sušené maso a jdu spát. Vstávám v 7.30, jsem docela čerstvej. Čistím zuby, dávám sprchu a platím za kemp 800 ISK + 700 ISK za bombu do plynového vařiče v recepci. Díky plynu si můžu uvařit k snídani gulášovku se dvěma chleby. Otevírám rum a dávám si první doušek. Za chvíli je venku hezky, funguje to. Díky slunci si aspoň můžu vysušit bundu a kolem 10 hodiny vyrážím do prodejny outdoorových věcí Everest.
Po deštivém přivítání suším věci na hůlkách
Cestou znásilňuju bankomat, vybírám 20000 ISK. V Everestu zakupuju větrovku. Není to žádnej šlágr, imitace goretexu vietnamské výroby v oranžové barvě. Ale za 35000 ISK si rozhodně nechci pravej goretex pořizovat, nějak to budu muset přežít. Vietnamka mě stojí 17950 ISK a ještě mi na letišti při odletu vrátí v tax-refund 15% z místního DPH. A nemají mapy 1:100000 či 1:50000 pouště Sprengisandur a vnitrozemí, takže budu muset použít ty svoje slátaniny z webu. Hezkou procházku ve slunečném počasí v triku a bermudách končím v kempu kolem poledního. Testuju kameru na stativu, píšu domů (prej leje, haha) a vařím si z nudy čaj s rumem a obědvám snickers. Nebe je celý modrý, mám čas, tak se opaluju, páč je na teploměru v kempu 27 °C ve stínu! Neuvěřitelný!
Utíkám na sever před zkurveným vedrem a ono tohle...
Balím tu hromadu věcí, je toho fakt nějak moc a ve 14h mířím na autobusák. Cesta trvá okolo hodiny a bágl se pěkně pronese. Za 7200 ISK kupuju lístek do Akureyri, bus jede v 17 hodin. Slečna u přepážky se mě ptá, proč nechci zpáteční jízdenku, že je levnější a když jí vysvětluju, že zpátky jdu pěšky, dost nechápe a říká, že jsem cvok.Z nudy sleduju dění na terminálu, prohlížím si místní blondýny v černých punčochách (to nosí skoro všechny islanďanky) a místní bezdéčka, které nejsou tak špinavé jako ty naše. Z bankomatu vybírám dalších 20000 ISK a pod tlačítky delete a enter je ještě prázdné tlačítko s vyrytým nápisem fuck-off. Od loňska se málo změnilo. Kvůli litrové lahvi zakupuju v bufetu za 218 ISK litr spritu.
V autobusu je docela prázdno, jen vedle mě sedí párek opilců. Typický notáři, seschlí, neurčitýho věku a tak vygumovaný, že skoro nemůžou mluvit. Jen dělají takový divný pazvuky. Chlastají pivo a malibu a děsně to z nich táhne, že si i lidi odsedají. Kvůli těm blejm stupidním zvukům ani nemůžu spát, tak sleduju krajinu kolem. Hned za Reykjavíkem se zvedají hory, ubývá civilizace, klesá teplota a zatahuje se nebe. Po pár desítkách kilometrů vjíždíme do tunelu pod jedním fjordem, zázraku stavitelství. Je to fakt síla, dobrých 10 km pod zemí a mořem. U města Borgarnes pro změnu přejíždíme několik kilometrů dlouhý most. V Borgarnes stavíme na cigáro, opilkyni spadlo na zem a vítr jí ho kutálí a ona za ním běží a nemůže ho dohonit. Krásná scénka. Pokračujeme dál, už fakt dost opuštěnou krajinou po silnici A1 ring road, jedinou asfaltkou vedoucí kolem celého ostrova při pobřeží. Na autobusáku jsem pojedl sušený maso, v busu čokoládu a na zastávce ve Staðarskáli, kupuju na motorestu hamburger, hranolky, salát a colu za 1180 ISK. Colu zapomínám v roztržitosti na pultu, sotva pojím hranolky, blbej řidič chce odjet, tak letím z terásky motorestu s hamburgerem v ruce do busu. Řidič je fakt kretén, protože má obavu, že bych mu asi tím hambáčem zasral sedačky a nese mi ubrousek, jako bych byl prase. Hlavně, že ty dva smradlavý notorici, co všechny obtěžujou tou svojí dementní řečí mu nevadí. Na severu je pěkná mlha a zima, na jedný benzínce bylo na teploměru 6°C. Projíždíme fjordy, příroda je krásná, nikde žádný zasraný lidi, minimum civilizace. V Akureyri jsme ve 23:15.
Tohle je Akureyri, největší město na severu Islandu a můj startovací bod
Do kempu je to kousek, ale děsnej krpál. Stavím stan, vařím čaj s rumem a sleduju tudíž slunce, který vůbec nezapadlo! Jsem na 66. severní rovnoběžce a kousek severněji je už polární kruh. Je tu o dost chladněji než na jihu Islandu, ale docela fajn. Po půlnoci je furt vidět jako ve dne, smradi si hrajou na houpačkách a za kemp platím 800 ISK blondýně, která neumí napsat Czech Republic.