Den 1
z Plzně do Münchenu, letadlem do Keflavíku a busem směr Reykjavík (1.7.2007)
Celá akce začíná opravdu výborně. Když už mám naložený věci v autě, bratr dělá změnu, že pojedeme autem Jirky Šuchmana místo mé Fabie. Změna je zásadní, protože asi 100km před Mnichovem náhle zjišťuji, že ve Fabii zůstala goretexová větrovka a fleecová bunda. Paráda, vzhledem k tomu, že čekám i možnost sněžení a studený vítr. Vracet se nemá cenu a ani bych to vzhledem k času odletu nestíhal, tak si holt musím poradit jinak. Na letišti nacházím nějaký butik a za 90 euro kupuju poměrně tlustou mikinu. Hned jsem spokojenější, že nepřistanu v Keflavíku do deště jen tak v tričku. Po prohlídce rychlovlaku Maglev odjíždí Jirka s Maxem domů a mě začíná třítýdenní samota.
Na Islandu nemají žádné vlaky,snad tam tohle v budoucnu nebude jezdit...
U přepážek LTU odbavují všechny lety, což znamená, že jsem v jedné frontě s nechutnými vepřovkami (německý turista) co se valí k moři. Odporné zjevy. Naštěstí to jde docela rychle a mám i místo u okýnka, můj bágl váží 19,9kg, přesto jde díky rozměrům okénkem pro nadrozměrná zavazadla. U stánku dokupuju 5 krabiček Marlboro za 20 eur, protože Startky zůstaly v bundě. Stejně jako sušené maso, windstoperové rukavice a čepice. Za rentgenem, kde mi zkontrolovali i boty a donutili mne se zout, si uvědomuju, že jsem mohl dokoupit cigára v tax-free a výrazně ušetřit. Já debil! Let je ok, trvá jen tři a půl hodiny a protože je v tomhle Airbusu hodně místa pro nohy, krásně se natahuju a daří se mi skoro hodinu a půl spát.
Nad Islandem je nebe úplně bez mraků a při přistání mám nádherný výhled na poloostrov Reykjanes a západ slunce ve 23 hodin místního času. Jinak časový posun je tu dvě hodiny. Po loňské zkušenosti, kdy kvůli zbytkovým výparům ve flašce benzínového vařiče Maxovi nedoletěl bágl a museli jsme dokupovat v Reykjavíku dost věcí, mám trochu obavy o svůj batoh. Letištní služba nás dost napíná, vleče se to a čekám neuvěřitelných 80 minut, než objevuju bágl na jiném pásu, než měl vyjet. Aspoň jsou keflavíčtí letištní pracovníci natolik solidní, že po hodině dali vědět, že dorazilo najednou moc letadel a nestíhají.
Je půlnoc, ale všude je jen šero. Měním původní plán dojít dva kilometry pěšky do kempu Alex blízko letiště, protože hned před terminálem je přistaven Flybus, autobus zajišťující dopravu mezi mezinárodním letištěm Keflavík a autobusovým nádražím v Reykjavíku. V bance měním 300eur na 27000 ISK (islandských korun, pro přepočet na Kč dělte třemi). Kupuju v otevřené sámošce 2x0,5l vody za 318 ISK a lístek do Flybusu za 1200 ISK. Na letišti poznávám z loňska řidiče busu, unuděnou blondýnku za přepážkou u lístků a hlavně copatou průvodkyni z české cestovky, co jsme loni potkali s grupou čecháčků na treku mezi Þhörsmorkem a Skógarem. Cestou vidím v šeru Keflavík, sámošku Bonus, místo, kde jsme stopovali a další povědomá místa. Takové malé deja-vu a v 1:15 po hodině jízdy jsme na terminálu v Reykjavíku.