Den 18
busem z Landmannalaugaru do Sellfossu (18.7.2007)
V noci se nedá spát. Kamenitej povrch tlačí do zad, pořád někdo kecá a nějakýmu kreténovi pořád zvoní budík na mobilu. Zlatá pustina. Vstávám v 6:40, slunce pálí do stanu od rána. Zázrak se nestal koleno bolí dál a snad i víc než včera. Jdu udělat hygienu. Čištění zubů, holení a za 300ISK i čůrek teplý vody ve sprše na 5 minut. Židi tu jsou, ani tu hlavu jsem si moc neumyl. Chci jít do termálního bazénu, ale když tam vidím to srocení lidí, jdu radši natáčet okolí na video.
Hned za Landmannalaugarem začíná cesta prudce stoupat do hor, pro mě cesta bohužel skončila
Nejdřív si myslím, že je koleno už lepší, ale jen do okamžiku, kdy lezu z malýho kopečka a dvacet metrů mi trvá celou věčnost. Tohle fakt nepůjde. A jako naschvál mi došla baterka na kameře a musím jít ještě do stanu pro jinou... Ležím ve stanu do 11:30, pak obědvám polévku a balím. V průběhu balení na mě přichází sračka. Tuňák v oleji není optimální strava pro střeva zvyklá na instantní a dietní jídla. Mám honičku to doběhnout a když balím stan musím nechat rozdělanou práci a letím znovu. Preventivně si dávám do kapsy od kalhot hajzlpapír.
V okolí Landmannalaugaru jsou neuvěřitelně barevné ryolitové hory
Počasí je neuvěřitelný, potím se i v bermudách, můj odhad je 27°C. Tohle není Island! Tady mělo pršet a sněžit! Jdu zase do krámku a kupuju colu za 200ISK. Pokuřuju a čekám na odjezd busu do Selfossu, co jede ve 14:30. Zpět do civilizace, furt lepší město, než tahle turistická komerčárna. Z okénka busu si natáčím přes sklo pěkný výhledy na okolní kopce a máme zastávku u Hekly. Dodělávám druhou baterku do kamery a nemůžu točit dál.
V zeleném autobusu je obchod s potravinami, jediná možnost si dokoupit zásoby na dalších 60km
Když vidím krajinu kolem sebe, zelenou trávu, keře, občas strom, farmičky, chaty, pasoucí se dobytek, je to proti vnitrozemí úplně strašej kontrast a nezvyk. Vjíždíme na asfalt, stavíme v Helle a v 18h jsme v Sellfossu. Za bus jsem zaplatil 3700ISK kartou, ke který v tom terénu u Hekly nemohl průvodčí ani vypsat stvrzenku.
Sopka Hekla, brána do pekla, zblízka při zastávce autobusu, taky zajímavý cíl na výstup.
Cestu do kempu v Sellfossu znám z loňska, stavím stan na trávě v parku a za dvě noci platím 1200 ISK. U pobřeží je úplně jiný klima než za horama, musím si obléct nohavice na kalhoty a teploměr v kempu ukazuje 16 stupňů. Další mé kroky míří do supermarketu Bónus, kde dokupuju základní suroviny: sýr, salám, chleba, pití, chipsy, salát a pomeranč. Vše za 1200ISK, což docela jde. Bónusy jsou jediný cenově přijatelný markety na Islandu. Belhám se do kempu. Je tu krásně poloprázdno, vedle mě mají stan nějací ruští cyklisti. Evidentně má ona problém s kolem a otravuje s tím jeho a furt se chce hádat. Vedle kempu je nějaký hřiště a smradi tam mají závody, komentujou to do tlampače a pouští nahlas muziku až do 23h. Jdu se pořádně vyspat, ne jako včera.