Den 20
Sellfoss-Reykjavík busem (20.7.2007)
Dnešní noc mi připomíná tu jednu chcací u Mývatnu. Každý 2 hodiny chodím zase chcát, fakt nevím proč. Od 7h ráno do 12h v poledne se povaluju ve stanu a jedinou zábavu mi poskytuje nesympatický německý cyklistický pár ve stanu vedle mě. Chtěl bych vědět, kolik toho za den najedou, když jim trvá 5,5h snídaně s balením věcí. Ona je děsně hnusná a háže hnusný ksichty kdykoliv jdu kolem, asi by chtěla celej kemp pro sebe. No a on mě sere jednoduše tím, že se sere pořád tam, kam chci jít já. Do sprch, do kuchyně, na záchod, všude. V kuchyni jsou pro změnu francouzští cyklisté. Ti snídají 4 hodiny a vůbec ani neuvažuju o tom, jít si tam něco udělat k jídlu. Včera večer ještě dorazil do kempu autobus plnej postarších germánů ubytovanejch v chatkách. Při večeři si kolektivně zpívali! A ráno mě vzbudili hlukem z koleček jejich dementních kufrů, který táhli po šterku.
Ulice v Sellfossu, skoro nikde tu nestaví vícepatrové domy, architektura je mnohem hezčí než typizované domy z katalogů u nás
Na rozdíl od vepřů a žábožroutů mám sbaleno za 25 minut, vysrat se a rychle na bus do Reykjavíku, ať taky něco dělám. Bus má jet ve 13 hodin, ale nevím to jistě páč to mám z loňskýho jízdního řádu a v letošním tenhle spoj chybí. Nic se nezměnilo, jede to. Přijíždí mikrobus, sedí v něm hezký holky a kecám s párem docela sympatických mladých čechů. Byli na západních fjordech a ne jako normální blbouni na všech těch zdejších komerčních atrakcích, čímž si mě získávají na svoji stranu. A letěli sem přes Londýn za 5500 Kč. To už je fakticky dobrá cena.
Zpátky v Reykjavíku, hlavním městě Islandu
Řidič je divnej. Vypadá úplně jako fotograf Saudek, platím mu 1200ISK a jedeme. Ve Hveragerði vystupují Češi a za městem v kopci řidič náhle otáčí směr jízdy přes dvojitou plnou čáru, poté co mu někdo něco hlásil vysílačkou. Vracíme se zpět asi tři kilometry a nabíráme nějakou důchodkyni. U nás by se na ní akorát tak zvysoka vysrali. Počasí je hnus, mraky, zima, mlha a déšť. V Reykjavíku je ale v pohodě, tak jdu známou cestou do kempu.
Kemp v Reykjavíku sousedí s bazénem, fotbalovým stadiónem a relaxačním parkem. I přes sportoviště je tu klid.
Sotva postavím stan a zaplatím 1600ISK za dvě noci, začne pršet. Stihnul jsem to úplně parádně. Schovanej před deštěm vařím těstoviny od Knorra a sypu si na ně strouhanej sýr z Bónusu. Pak se jen válím a mažu koleno brufenovou mastí. Kemp je dobře vybavenej a hlavně je tu zvyk, při odjezdu nechat v kuchyni nějaký zásoby, tak si beru hořčici a peču v ešusu salám s cibulí. Ten salám byl hrozně levnej, vážil půl kila a chutná děsně mdle, pořád přemýšlím, jestli to není konina. A nebo spíš ty jejich ovce. Pečenej, ale docela jde.
Kousek od městského kempu začíná centrum města, orientace je tu snadná jako v Plzni
Snažím se zorientovat v místním systému MHD, protože zítra bych toho s tou nohou moc nenachodil. Na recepci si beru pro zkrácení chvíle četbou nějaký prospekty. Dobrej je průvodce Reykjavíkem a nejvíc mě štve noha, protože je tu bezvadnej bohémskej život až do rána a já se ho nemohu zúčastnit. A ještě je jako naschvál pátek, kdy se leje nejvíc. Večer vidím přírodní zázrak. Prší jako z konve, vařím si čaj s rumem a z ničeho nic se roztáhne nebe a slunce svítí jen na můj stan. Rhum je mocný. V kempu taky potkávám německý pár, se kterým se střetávám již několik dní. Nejdřív jsem měl vedle nich stan v Landmannalaugaru, pak jsme spolu jeli busem do Sellfossu, pak si postavili stan kousek vedle mě v kempu v Sellfossu a teď tady. Už se tomu smějeme. On mi děsně připomíná Hypova kamaráda Cajdu. Zarostlej týpek, netáhlo od pohledu, co hulí jednu za druhou. A ona vcelku kundička, na němku dobrý a hlavně dost vystavuje pěkný kozičky. Sledovat to, když se předklání k batohu byla paráda. No nic, je 21h a když přestanou na sousedním fotbalovém stadionu hooligans bubnovat při nějakým místním zápase, možná i usnu.